ČTYŘI BARVY DUŠE PODLE MYERS-BRIGGS

vloženo 25.2.2012 autor Zuzana 

 

I zcela normální lidé se mezi sebou podstatně liší. To, co leží v samotném základě těchto našich odlišností, se tradičně nazývá temperamentemntem. Nové pojetí vnímání temperamentu připomíná spíše systém návyků, jakýsi spodní proud motivace,permanetní potřebu, která určuje naše chování.

 

Temperament souvisí s tím, co v životě skutečně chcete, co musíte určitě mít, bez čeho nebudete spokojeni. Čeho musíte dosahovat každodenně, stále, protože každé ráno se probudíte s novou, další potřebou sytit to, po čem náš temperament touží, po čem baží. Typy temperamentů mohou něco napovědět o tom, proč tu tedy vlastně jste – právě vy, jako unikátní individuum, ale i ti druzí.Každá z psychických funkcí táhne psychickou energii na jinou stranu. Může vám to pomoci poznat jací jste, a toto poznání vám může pomoci uvědomit si - ale také přijmout - fakt, že jiní lidé jsou prostě jiní.Všechny typy jsou lidsky rovnocenné, legitimní, nejsou lepší a horší nebovíce či méně normální. Takénejde omechanické škatulkování lidí: všichni jsou v neustálém procesu vývoje, učení a změn -ať chtějí nebo nechtějí, ať si to uvědomují nebo ne.

 

Svůj typ temperamentu určíte, když se rozhodnete pro psychickou funkci, která je na první pohled „ta vaše“, tedy kterou běžně, spontánně a přirozeně denně spíše preferujete, upřednostňujete, užíváte. Potřebujete určit tři takové své „upřednostňované“ funkce - ze tří dvojic možností.

 

1. ZPŮSOB VNÍMÁNÍ

 

Přestože žijeme ve stejném světě, bereme věci na vědomí (tedy shromažďujeme data a informace) dvěma naprosto odlišnými způsoby a tak si vytváříme naprosto rozdílné obrazy reality:

S - vnímání smysly: Přijímá věci tak jak skutečně jsou, v jejich konkrétní, reálné, fyzické podobě jak to zprostředkovávají smysly (co vidí, slyší, cítí, chutná, čeho se dotýká). - nebo
N - intuitivní vnímání: Přijímá informace prostřednictvím instinktů. Hledá nápady, ideje a možnosti. Může odhalit hlubší souvislosti, ale také může „ujet“ a ztratit kontakt s realitou.

 

2. ZPŮSOB JAK SE ROZHODUJEME

 

Také jsme schopni dvěma naprosto jinými způsoby získané informace zpracovávat:
T - myšlení: Rozhodnutí založená na logice a objektivní úvaze. - nebo
F - cítění: Rozhodnutí založená na subjektivních pocitech.

 

3. ZPŮSOB JAKÝM SE TO PROJEVUJE V CHOVÁNÍ

 

A nakonec s tím vším ještě odlišně zacházíme, odlišně se stavíme ke světu:
J – „plánovači“: Snaží se věci organizovat, jsou cílevědomí. Preferují plán a strukturu. - nebo
P - „dobrodruzi“: Jsou pružní, vyhovují jim otevřené a nahodilé příležitosti.
(je zachováno anglické signování )

 

Typ svého temperamentu potom stanovíte z kombinace písmem, která takto nasbíráte. Ale dejte pozor, kombinují se rozdílně: N se pojí s T/F a S se pojí s J/P. Protože u intuitivního vnímání záleží na způsobu zpracování informací, ale u smyslového vnímání je rozhodující až projev v chování. (Takže vám vždy jedno vybrané písmenko zbude jako nepotřebné). 

 

Hráči SP

(hledající rozruch, méně než 40% v populaci):

 

Hráči mají v oblibě rozruch. Žádají si volnost a nevázanost. Jsou to umělci a artisté života, kteří to, pro co se rozhodnou zvládají s bravurou. Žijí teď a tady, jsou štědří a dobře fungují v kritických situacích, nic nevzdávají. Jejich vytrvalost bývá někdy zvenčí vnímána jako projev disciplíny, ale oni jen jednají z náhlého popudu a nechávají se unášet přítomnou chvílí. Jsou to lidé, pro které je důležitější samotná cesta než nějaký účel, cíl nebo výsledek.

 

Hráči hledají rovnoprávné vztahy. Pokud jsou členy týmu tobě rovných, kde je to baví a mají nějaký vliv na vývoj událostí, jsou k týmu loajální a poskytují mu kouzlo „týmového ducha“. Když v životě potkáte hráče, hned tak na něj nezapomenete. Jsou to bytosti impulzivní, protože takoví chtějí být. Ne že by se neuměli ovládat, ale rutina a přemíra povinností je umrtvuje. Vášnivě užívají různé nástroje, kterými mohou vylepšit možnosti své osobnosti – od rychlých aut, přes buldozery až po letadla. Mají rádi obecenstvo, před kterým pak především prezentují svou volnost.

 

Takový prý byl i Jaroslav Hašek, což je na Švejkovi dost patrné. Charakteristickým rysem takových lidí jejaká-si „jednolitost“ – zvláštní druh sebedůvěry, jež je skvělou výbavou do situací, kde neplatí žádná pravidla a i výsledek je nejistý. Nejvíce ožívají ve chvíli, kdy všichni ostatní už odpadávají.

 

V populaci je hráčů méně než 40%. K hráčům patří činnosti založené na odvaze, přesnosti, souhře, správném načasování a okamžitém rozhodnutí. Představitelkou hráčského temperamentu jeherečka Barbra Streisand nebo náš Vlasta Burian, kteří se do hraných postav stylizovali.

 

Typická zaměstnání hráčů: zakladatelé, živnostníci, umělci, skladatelé. 

 

Strážci SJ

(hledající bezpečí, méně než 40% v populaci):

 

Osudem strážců je sloužit, být užitečný, pečovat o dodržovánířádu, zákona, pořádku, loajality, důkladnosti a důslednosti. Strážci potřebují někam zaslouženě patřit, raději dávají než berou. Mívají sklon brát vše doslovně, jsou schopni vstřebat ohromná kvanta informací: kdo má kdy narozeniny, kolik má dětí, kam ty děti chodí do školy, jak se učí…

 

Jejich řeč je konkrétní, vyjadřují se precizně a rádi poučují -jako teta Kateřina ze Saturnina.Spoléhají na hierarchii a pořádek, které sami vytvořili. Rázně zakročují proti hříšníkům. Nemají rádi změny a překvapení, chtějí strukturu a povinnosti.Jsou to lidé skeptičtí a opatrní, považují svět za v jádru nevděčný a neuznalý, mívají vždy něco připraveného v záloze na horší časy – jistíse.

 

Jsou rozenými funkcionáři: jednatelé, pokladníci, tajemníci, místopředsedové, ale postupem času se dostávají i do vedoucích pozic.Jinak skromní strážci pak někdy touží po moci, aby mohli lépe dohlížet například na to, aby někdo příliš neutrácel. Stává se jim, že jsou přetíženi různými funkcemi, které nedokázali odmítnout a které pakvykonávají rutinně.Pak jsou citliví na nedostatek vděku a ocenění. Sami přijímají pomoc jen vyjímečně.

 

Strážci hlídají naše svátky, narozeniny, výročí svatby, pečují o památníky, pomníky, hroby a jiné „patníky“ na cestě životem. Nesnáší provizoria, přechodná a dočasná řešení a opatření. Ctí církeva jsou fascinováni královskou tradicí, zbožňují ceremoniály a obřady. Je na ně téměř absolutní spolehnutí, dělají věci vždy správně (i tynesprávné) aživot berou vážně. U nás byl takovýnapříkladprotektorátní prezident Emil Hácha, ze světových postavMatka Tereza.

 

Typická zaměstnání strážců: dohližitelé, dozorci, poskytovatelé, ochránci.

 

Racionálové NT

(hledající znalosti, více než 10% v populaci):

 

Pro svoumalou četnost si v našem světě, a dokonce i ve svých vlastních rodinách, mohou připadat jako cizinci. Racionální lidé chtějí věci zvládnout, být nad nimi, proniknout do nich, pochopit je a zkrotit. Jsou to lidé, které zajímá „proč?“, aby mohli věci ovládat. Chtějí být schopní, způsobilí, kompetentní a velmi si váží inteligence. Mají nutkavou touhu rozvíjet se, učit se, zlepšovat se i když pro své schopnosti zatím nemají uplatnění. Někteří z nich jsou pověstní tím, že se z minima snaží vytěžit maximum, jsou to rození pragmatici jejichž modlou je efektivita a výkonnost.Jiní jsou spíše abstraktní. Jsou to teoretici, kteří se od dětství táží:“Proč já a ne ty? Proč tam a ne tady? Proč teď a ne jindy?“, čímž dovádějí k šílenství rodiče a učitele, později úředníky a nadřízené.

 

Nezajímá je „společenská konverzace“, ve které nejde o žádná tajemství, paradoxy a skryté významy, pak se zdají být společensky neobratní, ba i netaktní. S tím souvisí i to, že bez zlého úmyslu se občas někoho dotknou, protože si nevšímají citového rozpoložení druhých lidí.

 

Nejméně za všech lidí je zajímá jejich vzhled a to jak působí na druhé, což bývá na jejich zevnějšku na první pohled patrné. Více je zajímá funkčnost než estetika, nehromadí majetek a umělecké sbírky – když už tak je zajímá jejich pohodlí, případně hromadí nástroje, nářadí nebo knihy.

 

Roztržitě zapomínají na narozeniny, svátky i jiná výročí svých blízkých. Obvykle to vypadá, že život jejich rodiny plyne jaksi kolem nich a rodina si je musí „přitáhnout“, aby jí vnímali.

 

Jsou k sobě velmi nároční stran toho, co by měli umět a znát, trýzní se sebekritikou, uznávají jen perfektní výkony. A jakjsou k sobě stále náročnější, někdy se ažna čas vnitřně úplně rozloží, protože jejich vnitřní nejistota a ustavičné pochybnosti jim brání zaujmout jednoznačné stanovisko, rozhodnout se, prosadit se, převzít odpovědnost.Hodně se trápí, dokonce i při zábavě.

 

Nejvíce se racionálovérealizují v práci, v zaměstnání a může se jim stát, že si zapomenou vzít dovolenou.Lidé tohoto temperamentu jsou přitahování vědou, technikou, filosofií, matematikou, teoretickou fyzikou, logikou a tak. Z čehož vyplývá, že jsou velmi přístupní změnám, ale napřed je musejí posoudit a uznat.Vysoce hodnotí, u sebe i druhých, sebekázeň, vůli a inteligenci. Jejich mluva je věcná, logická,„zřejmými věcmi se nezabývají“ -čímž někdy pro ostatní zůstávají nesrozumitelní.

 

Racionálové mívajíignorantský, přezíravýpostoj ktradicím, zvyklostem a obyčejům. Orientují se na budoucnost. A někdy budí dojem, že se snaží život spíše pochopit, než prožít. Představitelem racionálů byl Albert Einstein nebo Margaret Thatcher.

 

Typická zaměstnání racionálů: polní maršálové, organizátoři vynálezci, archiv

 

Idealisté NF

(hledající identitu, více než 10% v populaci):

 

Pro ostatní typy bývá často nepochopitelný, protožejeho cíle nebývají osobní, je zahalen tajemstvím. Idealisté se snaží být sami sebou, vyznačují se jakousi vnitřní rozervaností, protože si uvědomují, že když dosáhnou svého cíle, vlastně ho tím zlikvidují. Vykonat skutek, něčím se stát je popřením dosavadního stavu. Jakoby neustále řešili otázku „Být či nebýt?“, případně „Čím být?“ nebo „Jaký je smysl života?“.Naším rozervaným představitelem tohoto typu idealisty je Igor Chaun. Mívají pocit, že jsou povoláni, ale zpravidla nevědí k čemu. Mají pocit, že to, čím jsou nyní je méně, než by mohli být. Chtějí se vydělit z davu, chtějí, aby po nich „něco zůstalo“, aby si jich ostatní všimli. Ale zároveň se trápí tím, jak si budou ostatní jejich činy vykládat. Idealisté mívají velký vliv na své současníky i na další generace.

 

Tito lidé často mívají cit pro jazyk.Z jejich řad pocházejí slavní spisovatelé, dramatici, proroci, vizionáři ,vůdcové, básníci, ale také trenéři a pedagogové. Jsou to lidé, kteří umějí klást naléhavé otázky.Nebývají sobečtí, jsou spíše sebestřední, rádi se pozorují, občas se trápí. Jsou to lidé za kterými můžete nejspíše přijít, když si v životě natlučete.Jsou nadáni empatií. Poskytují útěchu a podporu, ale ne materiální povahy. I když také umějí dávat úžasné, na míru šité, nápadité dárky. Umějí také vyjádřit pocity a rozpoložení druhých osob, čímž si tyto osoby hned připadají být dokonale pochopeny. Ale někdy jsou idealisté svými vztahy s druhými přesyceni, pak jsou podráždění, zraňující amohou působit bezcitně. Špatně snášejí přílišnou závislost svých blízkých, kterou ale před tím sami pomáhali vytvářet. Dlouho na nich není nic znát a pak dojde k náhlé erupci.

 

V populaci je idealistů něco přes 10%. Jsou to lidé rozpolcení, protože jsou schopni prožívat a hodnotit svůj způsob prožívání současně. Jejich život je pak jakýmsi bojem o dosažení vlastní integrity, realitu vnímají jako drama plné skrytých významů a narážek. Integritou idealisté rozumí seberealizaci, která odpovídá morálce i systému jejich vnitřních hodnot.Žijí bez masek, upřímně, potřebují být v souladu se svým vnitřním já. Nedodržet slovo je pro ně těžkým hřích. Uplatňují se v povoláních zaměřených na člověka: jeho duševní zdraví a rozvoj, na jeho štěstí.

 

Jsou velice šarmantními společníky. Jsou mistry ve vyjadřování lásky, obdivu a uznání, umějí vyzdvihovat pozitiva lidí. Někdy však mohou být vnímáni jako ti, kteří se zabývají prkotinami a banalitami, stále se nechávají něčím unášet. Stejně tak náruživě jako umějí milovat však umějí i nenávidět. Občas nezvládají své emoce.Stále se snaží zdokonalovat svou sebereflexi, své vnímání emocí, stálenavštěvují nějaké sebezdokonalující kurzy. Spojují se s humanistickými a levicovými organizacemi, ale pak je zklamaní, „že to tam nemyslí dost vážně“, jeopouštějí. Potřebují neustále komunikovat s druhými lidmi (přímo i nepřímo), i sami se sebou neustále vedou vnitřní dialog.Takový byl Rudolf Hrušínský nebo je Robert DeNiro, kteří se do svých

 rolí „převtělují“ a princezna Diana.

 

Typická zaměstnání idealistů: učitelé, poradci, bojovníci ,lékaři a koučové.

 

Předkládaná typologie čerpá z české verze Myers-Briggs osobnostního inventáře, jejímž autorem je Michal Čakrt.